Nová výstava Extinction Patrika Kriššáka v kavárně Radost přibližuje krásu, ale také pomíjivost podmořské přírody.
Kriššák si jako své ústřední téma vybral ekosystém korálových útesů. Jejich vymírání v důsledku globálních změn v současnosti čelíme. Hlavním poselstvím obrazů však nejsou aktivistické výhružky, ale spíše snaha zprostředkovat závažnost tématu. „Nemyslím si, že to, co dělám, je aktivismus. Vyjadřuji se svým médiem – malbou, která je ze své podstaty velmi samotářskou aktivitou. Nejsem ani eko umělec, protože tvořím hmotné věci, používám barvy a matérie celého díla mi vlastně přijde stejně podstatná jako samotné sdělení. Přesto doufám, že moje obrazy nesou ekologické poselství, tak aby si lidé uvědomili, co může naše chování způsobit a co nás to může stát, “vysvětluje své záměry Kriššák, který se při tvorbě obrazů snažil vyrovnat s všudypřítomnou klimatickou úzkostí. Ta na něj přirozeně doléhá i jako na jednotlivce. Vše dle jeho slov souvisí s obecnou dystopickou náladou, ve které se jako společnost ocitáme. „Slavoj Žižek říká, že je snazší představit si konec světa, než změnu systému a já si to překládám i do umění. Někteří umělci se v odpovědích na globální otázky uchyluje k dystopickým zpracováním – tedy že jejich díla reflektují představy o tom, že už není cesty zpět. Proto jsem se rozhodl to zkusit udělat naopak a vytáhnout si z přírody nějakou hezkou část a na problémy ukázat prostřednictvím pozitivní emoce,“ popisuje motivace za zpracováním tématu.
Kriššákovy obrazy jsou navíc specifické jeho originální formou malby, tzv. flašováním, kdy je barva na plátno nanášena přímo ze sklenice, nikoliv štětcem. „Ta technika vznikla vlastně náhodou, potřeboval jsem rychle vybarvit větší část obrazu a k dispozici jsem měl jenom malé štětce určené na detaily, nanesl jsem tedy barvu na plátno přímo z nádoby a už u toho zůstal. S nadsázkou jsem si myslel, že už nikdy nebudu malovat jinak, ale nese to s sebou celou řadu omezení. Nejde tak míchat barvy ani dělat detaily. Je to taky celkem náročné a celý postup je zdlouhavý, takže se občas štětcům nevyhnu“ popisuje svou techniku tvorby.
Obrazy vznikaly těsně před instalací v Radosti, návštěvníci kavárny je tedy uvidí jako první. Prostor vstupní haly měl Patrik Kriššák na paměti i při tvorbě obrazů. „Přemýšlel jsem nad tím, jaké formáty zvolit, tak aby to s výstavním prostorem korespondovalo. Pracuji také s příběhovostí v rámci prostoru, některé panely mají v kójích svou odvrácenou stranu, proto jsem se rozhodl právě tam umístit ty tmavší díla, zatímco v té hlavní části jsou barevnější a světlejší plátna. Není ale třeba hledat tam nějakou posloupnost nebo vyprávění, je to spíše takový atlas korálů a je na každém, co si z toho odnese,“ dodává k rozmístění obrazů. Výstavní prostor vstupní haly ho uchvátil hlavně funkcionalistickým nábytkem, ale také symbiózou kavárny, knihkupectví a umění. „Připomíná mi to tady teď přízemí Veletržního paláce :). Byl jsem tu loni na otevírače střechy, ale to tu tuším výstavní program ještě nefungoval. Věděl jsem, že jsou v Radosti umělecké ateliéry, protože jsem zachytil kampaň s nabídkou ateliérů, občas je tedy někomu doporučím, ale nenapadlo mě, že bych tu někdy mohl mít výstavu,“ dodává.
Výstavu Extinction Patrika Krišáka můžete v kavárně Radostvidět do konce února 2021.
V ateliéru 5/114 najdete studio püree designérek Martiny Styk a Kateřiny Škarabelové, které se zabývají vizualizací oděvů ve 3D, zejména pak tvorbou módních kampaní.
.png)
