14.6.2021
Rozhovory

Do konce června můžete ve vstupní hale vidět výstavu Petra Grubera s názvem Resort OFF. Série obrazů vznikla ještě před letošní zimou, kdy musely zůstat zavřené lyžařské areály. Obrazy Petra Grubera nicméně působí jako vzpomínka na sezónu, která nebyla. Zeptali jsme se ho proto na pár otázek k jeho dílům. Kde bere inspiraci a proč jsou pro něj důležité barvy?

Petře, pracuješ s nějakou předlohou nebo kde bereš inspiraci?

Věci dělám z paměti. Tedy nemám žádnou fotografii ani skicu z místa, které maluji. Na určitá místa se však cíleně vydávám, protože mne přitahují. Oblíbil jsem si nejvíce Harrachov v Krkonoších, ale třeba i Šumavu nebo Vysočinu, ze které pocházím. Inspirační vjem ale přichází zpětně mimo toto stanoviště, třeba v tramvaji. Často mne inspiruje hudba, ze které se mi při poslechu vybavují vize. Většinou to je tak, že se mi vybaví nějaká barva či shluk barev a ty se mi následně v podvědomí přiřadí ke konkrétnímu prostředí a atmosféře. Musím přitom také vědět, co cítím, jaký druh zážitku. Když to vím, vím potom, co maluji. Stavy, které chci vyvolávat, se mne však dotýkají v přítomnosti. Nezaobírám se tedy něčím, co již bylo, ale tím, co žiji teď, i když jistý typ nostalgie je v mých věcech přítomný a chtěný.

Ve tvých dílech hraje důležitou roli barva. Bylo tomu tak vždycky, nebo si se k tomu musel nějak propracovat?

Je to skoro od začátku. Že obraz funguje na barevných vztazích, jsem si uvědomil na konci střední školy. Tehdy jsme hodně malovali podle modelu figuru a začal jsem si všímat různých vedle sebe položených barevných fleků, které mezi sebou komunikovaly a velmi mě bavilo barvy míchat přesně. Dohromady ty fleky daly mnohem více citlivosti, energie a pocit z atmosféry než chladný realistický přepis. Zprvu jsem se ještě přihlásil na akademii k profesoru Zdeňku Beranovi, který vedl hyperrealistickou malbu. U něj jsem však byl chvíli a brzy přešel k Jiřímu Sopkovi. Tam jsem zjišťoval, že obraz může fungovat v čistě vizuálním jazyku bez zatížení obsahem či přebytečných narací, tedy hlavně na barvě.

Jaká byla tedy tvá cesta k umění, bylo to něco, čemu si se chtěl věnovat od jakživa?

Že je malování umění jsem ve čtyřech letech nevěděl, ale maloval jsem si. V zápisníku čítanky pro první třídu na základní škole jsem si napsal, že až budu velký, chtěl bych být malíř. Samozřejmě, že jsem pak přemýšlel nad různými profesními cíly, jako je lékařství či architektura. Ale stejně jsem se stal malířem.

Ovlivnila tvou tvorbu pandemie? Budeš se ve svých dílech věnovat i vzpomínkám z uplynulého roku nebo se raději vždy uchýlíš k těm radostnějším a dřívějším?

Pandemie mou tvorbu neovlivnila vůbec. Snad jen tím, že jsemnemohl cestovat do přírody, to mně opravdu chybělo. Je pravda, že maluji zevzpomínek, ale nemám to tak, že bych vzpomínal na něco, co bylo předtím lepší anějak si tu současnost nahrazoval či přitlumoval.  Ta vzpomínka, která je inspirací, je aktuálnístav v současném životě, který objevuji v minulosti.Pandemie mou tvorbu neovlivnila vůbec. Snad jen tím, že jsemnemohl cestovat do přírody, to mně opravdu chybělo. Je pravda, že maluji zevzpomínek, ale nemám to tak, že bych vzpomínal na něco, co bylo předtím lepší anějak si tu současnost nahrazoval či přitlumoval.  Ta vzpomínka, která je inspirací, je aktuálnístav v současném životě, který objevuji v minulosti.Pandemie mou tvorbu neovlivnila vůbec. Snad jen tím, že jsemnemohl cestovat do přírody, to mně opravdu chybělo. Je pravda, že maluji zevzpomínek, ale nemám to tak, že bych vzpomínal na něco, co bylo předtím lepší anějak si tu současnost nahrazoval či přitlumoval.  Ta vzpomínka, která je inspirací, je aktuálnístav v současném životě, který objevuji v minulosti.

Co by měli lidé vědět, než se přijdou podívat na tvou výstavu v domě RADOST?

Nemusí vědět vůbec nic. Moje věci nejsou konceptuální, ale čistě vizuální. Člověk nepotřebuje žádného textu ani odkazu k tomu, aby přečetl můj obraz. Nejlépe člověk udělá, když dá obrazům šanci na sebe nechat působit a přihodí svůj čas. Je k věci, když si člověk ani nečte texty o mne. Moje malba je zčásti podvědomá, tedy se nedá úplně zcela vystihnout popisem. Popis může být však velmi přesný, ale další věcí jev izuální zázemí diváka, který může poodkrýt další vrstvy ze své zkušenosti. Obecně můžu říci, že se člověk ale může připravit na zimu a sníh!

Jak vnímáš výstavní prostor ve vstupní hale? A jaké jsou tvé dojmy z domu jako takového?

Prostor je na výstavu není takčistý jako klasický white cube, ale pokud s tím prostorem dopředu počítáte, výstavy se v něm dají udělat. Na moji výstavu jsem využil dvoranu se čtyřmi stěnami pro navěšení stejných rozměrů pláten, které jsou naproti sobě. Tři plátna tohoto rozměru jsem měl hotová a jedno maloval už s tímto záměrem. Je sympatické, že jsou zde odvrácené kóje, které lze využít k intimnějšímu náhledu na menší věci. Dům celkově na mne působí celkem neutrálně. Ale pozorný návštěvník si může všimnout, že je to dobrá architektura s detaily, kterén ejsou náhodné, jako je mramorování či detaily rámů z lesklých kovů. Všiml jsem si, jak designově jsou řešená průčelí obchodů na vnější straně budovy. Nové současné obchůdky či kavárny tam pěkně zapadnou i se svým vlastním designem.

 

Srdečně Vás zveme na odloženou vernisáž obrazů, dne 15.6.2021 v 18:00 ve vstupní hale domu!

Související články

19.1.2023
Rozhovory

V ateliéru 5/114 najdete studio püree designérek Martiny Styk a Kateřiny Škarabelové, které se zabývají vizualizací oděvů ve 3D, zejména pak tvorbou módních kampaní.

11.2.2022
Rozhovory

Až do 24.2. můžete v Café Radost ve vstupní hale vidět výstavu Jana Herese (*1992) s názvem LOVE BUZZ.

Sledujte nás
na sociálních sítích

Dostávejte nejdůležitější novinky e-mailem

Odebírat newsletter

Přihlášení k odběru novinek

Díky newsletteru budete vědět jako první mimo jiné o nových článcích na blogu a aktuálních nabídkách pronájmů.

Formulář se nepodařilo odeslat. Zkontrolujte prosím správnost údajů a nebo nás kontaktujte.