S nástupem funkcionalismu se v meziválečné architektuře začaly hojně uplatňovat keramické obklady fasád. Stavitelé si je oblíbili pro snadnou údržbu a odolnost. Kachlíkový rastr navíc skvěle podtrhoval strohost a důslednou pravoúhlost nastupující moderny. Někteří lidé ale dodnes nemohou keramickým obkladům přijít na jméno a posměšně stavbám přezdívají „kachlíkárny“. Prohlédněte si galerii těch nejslavnějších „kachlíkáren“ na pražském území.
Budova Elektrických podniků hl. m. Prahy
Bubenská 1 (Holešovice)
Architekti: Adolf Benš a Josef Kříž
Vystavěno: 1927–35
Masivní elektrifikace Prahy počátkem dvacátého století vyvrcholila stavbou reprezentativního sídla společnosti Elektrické podniky hl. m. Prahy. Velkoryse pojatá budova zabírá plochu celého domovního bloku na předmostí Hlávkova mostu. Kromě moderního keramického obkladu se budova mohla pochlubit také dvěma pater nostery, vlastním biografem, lázněmi nebo potrubní poštou. V současnosti budova prochází rozsáhlou rekonstrukcí.
Ministerstvo vnitra
Nad Štolou 3 (Holešovice)
Architekti: Kamil Roškot, Josef Kalous a Jan Zázvorka
Vystavěno: 1935–39
Na opačné straně Holešovic než Elektrické podniky se nachází sídlo Ministerstva vnitra. Za komunismu se jednalo o jednu z obávaných pražských adres, přesto má budova jistou poetiku. Architekt Kamil Roškot totiž do jejího průčelí zapracoval iniciálu H podle jména své tehdejší přítelkyně Heleny. V bezprostřední blízkosti ministerstva pak najdete další „kachlíkárny“ – budovu Gymnázia Nad Štolou anebo obytný Molochov.
Národní technické muzeum a Národní zemědělské muzeum
Kostelní 42-44 (Holešovice)
Architekt: Milan Babuška
Vystavěno: 1935–41
Další holešovickou zastávkou na „kachlíkové tour“ jsou muzejní dvojčata na okraji Letenského parku. Původní architektův návrh počítal s jednou společnou budovou pro obě instituce, ale z praktických důvodů došlo nakonec k rozluce. Nicméně i tak mají stavby mnoho společného, například hnědý keramický obklad.
Budova gymnázia
Špitálská 2 (Vysočany)
Architekt: Vladimír Frýda
Vystavěno: 1927–29
Vysočanský školní areál lze bez nadsázky označit za utajenou perlu funkcionalismu. Především čtyřpatrová budova gymnázia přitahuje pohledy svým geometricky pojatým průčelím. Deset let po dostavbě gymnázia přibyla ještě nižší budova základní školy. Obě v současnosti používají památkové ochrany.
Bývalé sído StB
Bartolomějská 7 (Staré Město)
Architekt: Bohumír Kozák
Vystavěno: 1937–41
Kachlíkárna v Bartolomějské má ze všech vyjmenovaných staveb nejhorší pověst. Zde se totiž odehrávaly brutální výslechy „estébáků“, při kterých tekla krev a praskaly kosti. Přitom původní určení bylo o dost milosrdnější. Jednalo se o budovu Ústředního sociálního úřadu hl. m. Prahy.
Fakultní poliklinika
Karlovo náměstí 32 (Nové Město)
Architekti: Ferdinand Fencl a Vojtěch Kerhart
Vystavěno: 1947–55
Tvrdí se o ní, že jde o jednu z nejhezčích zdravotnických budov v Praze. Přestože vyrostla až po druhé světové válce, architektonická koncepce vznikla už ve 30. letech. Kromě polikliniky v ní zpočátku sídlil také internát zdravotní školy, takže se jedná o skutečně komplexní stavbu. Mimochodem, na jejím místě původně stála tiskárna Jana Otta, kde vznikl legendární Ottův slovník naučný.
Palác ČTK
Opletalova 5 (Nové Město)
Architekt: Václav Velvarský
Vystavěno: 1928–30
Jen pár desítek metrů od Václavského náměstí najdete prvorepublikové sídlo Československé tiskové kanceláře, ozdobené bělostným keramickým průčelím a zajímavým arkýřem v úrovni prvního patra. Po válce vyrostla na sousední parcele ještě dostavba v podobném, leč střízlivějším stylu.
Obchodní a nájemní dvojdům
Sokolská 27 (Nové Město)
Architekt: Karel Kotas
Vystavěno: 1934–37
Nabídka předválečných keramických obkladů se neomezovala pouze na ploché dlaždice. Architekt Karel Kotas například pokryl fasádu jednoho ze svých domů trojbokými hranoly, aby docílil působivého optického efektu. Mělký reliéf vrhá stín, který v průběhu dne putuje, takže fasáda ve slunečných dnech nečekaně ožívá.
Generální ředitelství podniku Teplotechna
Ječná 39a (Nové Město)
Architekti: Věra a Vladimír Machoninovi
Vystavěno: 1978–84
Brutalisticky pojatá zástavba proluky v Ječné ulici poutá extravagantní barevností. Ačkoliv fasáda působí keramickým dojmem, jedná se ve skutečnosti o smaltované plechové kazety. Manželé Machoninovi je použili jako zvukovou clonu směrem do frekventované ulice. Na podobě fasády s nimi spolupracoval také sochař Miloslav Chlupáč.
Keramické podpisy
Všimněte si někdy při svých toulkách městem, že většina keramických fasád je podepsaných. Na jedné z kachliček bývá vyražena značka výrobce, což ve své době fungovalo jako svérázná forma reklamy. O většinu prvorepublikových realizací se podělily dvě firmy – Západočeské kaolinky a rakovnické Rako. Logo některé z nich určitě najdete i na některém domě ve svém okolí.
